Pro horskou túru by si Brazílii vybral jen málokdo, má ale milovníkům hor co nabídnout.
Při zmínce o brazilské přírodě jako první naskočí představa neprostupné džungle plné divokých zvířat, pokroucených lián a barevných květů. Možná také slunečné pláže s jemným pískem a dlouhou řadou kokosových palem. Horskou túru by si do Brazílie naplánoval jen málokdo. Překvapivě má ale tato tropická země milovníkům hor co nabídnout. Místní sice nejsou příliš vášnivými turisty, a většina jejich výletů do přírody vede k nejbližšímu koupání, ale přece jen obliba pěší turistiky roste. A že je kam se vydávat! Jen v dojezdové vzdálenosti od Rio de Janeira se rozkládá hned několik národních parků s pohořím nad 2000 metrů nad mořem.
Výprava do brazilských hor je jako procházka přes celý kontinent.
Nejprve se výletník prodírá deštným pralesem a koupe se střídavě ve vlastním potu a v průzračných osvěžujících vodopádech. Během stoupání hustá džungle přechází v horský mlžný les s broméliemi, visícími mechy a obřím kapradím. Stromy postupně ubývají, až se krajina otevře úplně a odhalí vysoké skalnaté stěny. Krajina tam nahoře svou strohostí připomíná evropské hory, ale přesto je zcela jedinečná. České srdce zaplesá nad vřesem a lučním jetelem. Ale místo borovice kleče tu zaujímá zakrslý bambus a na loukách rostou divoké odrůdy modrých hortenzií, tmavě růžových fuchsíí a jasně červených amarylků.
Samotná nejvyšší hora Brazílie leží hluboko v amazonském pralese a pro její nepřístupnost se o ní do nedávna nevědělo. Dodnes se neoficiálně za nejvyšší horu považuje naopak dobře přístupný vrchol Pico da Bandeira (2892 m.n.m.). Na jeho vrcholku stojí veliký kříž a výstup na něj má i náboženský význam. Mnoho sportovců s dokonalou outdoorovou výbavou je tak po zdolání hory překvapeno, když se jim do vrcholového fotografického záběru přimotá skupinka poutníků v džínách, sukních a sandálkách.
Nezkušení a nepoučení návštěvníci nejsou v místních horách výjimkou a často narušují klid, kteří ostatní turisté v přírodě hledají. Přestože jsou vstupy do národních parků regulované a místa ke kempování velmi omezená, i jedna menší parta dokáže divočinu proměnit v divoký večírek.
Když ale veselí ustane a hory se ponoří do hvězdnaté noci, uslyšíte něco, co je v Brazílii naprostou raritou. Ticho.
Ten největší luxus, který si v této zemi můžete dopřát. Tady totiž není před zvuky úniku. Útěk z rušných měst do přírody hladinu hluku příliš nesníží. Celodenní křik ptáků večer vystřídá hlasitý cvrkot cikád, kvákání žab a pískání netopýrů. Houkání sov pak nad ránem volně přejde ve skřehotání houfů papoušků. Jen ve vysokých tichých horách se člověk může nerušeně zaposlouchat do svých myšlenek. Zaslechnout ozvěnu tepu svého srdce. Být alespoň na malou chvíli sám (se) sebou.