Kulturní šoky při pobytu v jiné zemi očekáváme, ale co ty přírodní?
Už první den v Brazílii, kdy se srpnové slunečné odpoledne přehouplo v šest večer v noc, bylo jasné, že tady bude hodně věcí jinak. Ani po letech tato obrovská tropická země nepřestává vytahovat trumfy z rukávu. Spalující horko, prudké lijáky, pouštní sucho, chladná mlha. Každý region má svá vlastní překvapení.
Do města Brasília v centrální části země se po mnoha měsících vrátil déšť a s ním úleva od horkého a suchého počasí. Bez varování se s deštěm do města vloudil i jarní cvrkot. A ne ledajaký.
Městskou zeleň obsadila armáda cikád.
Nic takového jako uspávající šum na pozadí středomořské idyly se ale nekoná. Tihle tropičtí cvrčci nejsou žádní drobečci. Brouci velcí jak dlaň dokáží spustit show stejně hlasitou jako rocková kapela. Monotónní vrzání prokládají sirénou, která místy zaječí až na bolestivý práh sto dvaceti decibelů.
Jaro se ohlašuje také každoroční invazí okřídlených termitů připomínající biblické rány egyptské. Mraky létajícího hmyzu se ženou za světlem a špatně těsnící brazilská okna jim nejsou překážkou. Jakmile se dostanou do domu, odloží svá průsvitná křídla a začnou zalézat do všech škvírek a skulinek. Na tyto tvory ještě stačí koště a průměrná odvaha. Boj s jinými milovníky teplého a vlhkého podnebí - obrovskými létajícími šváby - už vyžaduje o dost silnější náturu.
Bez ohledu na sezónu je potřeba počítat s mravenci. A že je to na dlouhé počítání. Vyhodíte je z podlahy, vrátí se stropem. S těmi nejmenšími nakonec musíte uzavřít mír, ti jsou neporazitelní. Tahle země je zkrátka jejich. Překvapivá bývají i blízká střetnutí s o něco většími exotickými zvířaty. Ještěrky, vačice a nosálové si z lidské přítomnosti nic nedělají.
Některá strašidelná setkání se nakonec promění v úžasný zážitek.
Hrozivé zaskřehotání může znamenat setkání s velikým žluto-modrým papouškem ara a podobně děsivý zvuk ohlašuje návštěvu barevného tukana.
Podivné pískavé zvuky vyluzují i malé opičky, které se až příliš dobře přizpůsobily životu ve městech. Roztomilí kosmani, často s ještě roztomilejšími mláďátky na zádech, jsou ve skutečnosti ve většině regionů Brazílie nepůvodní. Turisty milovaná, a sušenkami krmená, zvířátka jsou nebezpečný invazivní druh vytlačující původní opičky včetně ohrožených lvíčků zlatých.
Početní a vychytralí kosmani se pomalu stávají skutečným postrachem měst.
V Rio de Janeiru tihle přemnožení lupiči bezohledně vykrádají ptačí hnízda i lidské domácnosti. Sítě v oknech tak získávají důležitou funkci navíc.
Život v cizině přináší mnoho výzev a přírodní prostředí je bezesporu jednou z nich. Pochopit jednotlivosti i hlubší souvislosti krajiny, ve které jsme se rozhodli žít, je ale důležitým střípkem do složité mozaiky adaptace.