Jak si poradí příroda s dlouhými měsíci bez jediné kapky deště? Mohou se lidé inspirovat?
Když žijeme na jednom místě, snadno zaměníme svou realitu za univerzální zákonitost. Vždyť některé věci jsou tak samozřejmé a neměnné. Třeba střídání čtyř ročních období. V tropických oblastech, kde je po celý rok slunečního svitu dost, je ale hybatelem změny něco jiného. O cyklu přírody, o rozložení lidské práce, a někdy i o životě samotném, rozhoduje déšť. Rok se tu dělí na období dešťů a období sucha.
Přestože slovo Brazílie přímo voní zelenou džunglí a slaným vzduchem pláží, obrovská země ukrývá i suché polopouště. Unikátní semiaridní oblast na severovýchodě Brazílie, nazývaná caatinga, si musí vystačit s pouhými čtyřmi deštivými měsíci v roce.
Tisíce druhů rostlin si však našly způsob, jak téměř nekonečná období sucha vydržet.
Některé obrní své zásoby vody do trnitých stonků a tuhých listů, jiné mají své spižírny uloženy hluboko pod zemí.
Výrazné období sucha je typické také pro cerrado neboli brazilskou savanu. Letní deště jsou tu vydatné a téměř každodenní, proto je dubnové suché a slunečné počasí ze začátku příjemnou změnou. Postupně ale krajina bez jediné kapky srážek vysychá a vláha chybí i ve vzduchu. V srpnu už procenta vzdušné vlhkosti klesají hluboko pod doporučenou normu, někdy až na těžko snesitelných 10 %.
Místní krajina se s nedostatkem vody vyrovnává pozoruhodným způsobem. Zatímco evropská půda suchem puká, lesy hoří a zvířata hynou, zdejší příroda je na suchou sezónu dobře připravená. Půdy jsou tu lehce propustné a málo kamenité, a tak se rostliny dokážou svými kořeny dostat velmi hluboko.
Některé stromy dosáhnou svými až deseti metrovými kořeny do zásob podzemních vod z posledních dešťů.
Země vysychá postupně, a zatímco se horní vrstvy půdy mění na prach, hluboko dole je hlína stále vlhká. Suchý kořen nasaje ze země vodu jako houba. Těsně u povrchu se poměr obrátí a suchá půda si vláhu z kořene vycucá. Stromy, jako přírodní čerpadlo, dopravují vodu na povrch a mělkými kořeny ji rozvádějí ve vyšších vrstvách zeminy. Umožňují tak přežití dalších druhů a udržují rozmanitost celého ekosystému. Díky tomuto neviditelnému zásobovacímu systému se často o cerradu mluví jako o obráceném lese.
V období přívalových dešťů tato síť kořenů zase pomáhá zpomalovat vsakování dešťové vody. Přizpůsobená vegetace cerrada odvádí srážky do obrovských podzemních zásobáren, které nejen, že zajistí přežití samotné savany, ale také napájí řeky důležité pro celý kontinent.
Tohle pastviny a plantáže sóji neumí.
Zatímco se svět raduje z útlumu těžby v Amazonii, odlesňování nepostradatelného biomu cerrada se raketově zrychluje. Klimatické změny před nás se stále větší silou staví nové výzvy, se kterými se budeme muset vyrovnat. Můžeme jen doufat, že nezničíme některá řešení dřív, než se z nich stačíme poučit.