Café do Brasil
- pavladeoliveira
- 6. 11.
- Minut čtení: 2
Káva je historie, káva je rituál. Káva je domov, ať už jste kdekoli.

Když se řekne káva, Brazílie naskočí tak nějak automaticky. Přece jen tato jihoamerická země zůstává největším světovým producentem kávových zrn. Ale platí to i naopak, bez kávy by nebyla Brazílie taková, jaká je. První rostlinky kávy byly do Brazílie propašovány z Francouzské Guyany v roce 1727 a na plantážích kolem amazonského Belému si vedly příšerně. Jakmile se ale kávové keře dostaly na Jihovýchod, začalo se rodit dodnes nepřekonané kávové impérium. Rozmach produkce v oblastech kolem Rio de Janeira, São Paula a Minas Gerais byl tak ohromný, že vytvořil celou novou společenskou třídu - kávové barony. Tímto titulem oceňoval brazilský císař nesmírný ekonomický přínos pěstitelů kávy a dal tak vzniknout mocné společenské elitě.
O tři sta let později otrockou práci nahradily moderní technologie a plantážemi odlesněné kopce nad Rio de Janeirem znovu zarostly hustou džunglí. Význam kávy ale neupadl. Kávová ratolest na státním znaku Brazílie dokládá, jak si kávy váží Brazilci. A jak si brazilskou kávu považuje svět, zase ukazuje skutečnost, že ikonické jutové pytle s nápisem Café do Brasil vážící 60 kilogramů, se staly mezinárodní měrnou jednotkou používanou dodnes.
Přestože pěstování kávy formovalo řadu brazilských regionů, centrem produkce byl a zůstává stát Minas Gerais.
Kopcovatý malebný venkov se zelenými pastvinami byl motorem koloniální ekonomiky už během zlaté horečky. Právě odtud proudily tuny zlata a diamantů do měst na pobřeží a za oceánem plnily portugalskou pokladnu. Úpadek těžby zlata znamenal pro Brazílii těžkou ránu a plantáže té nejlepší kávy udělaly z Minas centrum nového hospodářského zázraku. Region, který dnes vyprodukuje nejvíc kávy na světě, ale neztratil nic ze svého nostalgického šarmu. Barokní kostely, dlážděná náměstí, bílo-modrá hospodářská stavení, studená horská rána a slunečná rozkvetlá odpoledne. A nezaměnitelná gastronomie.
Máloco vystihuje esenci brazilské pohostinnosti tolik jako sýrové bochánky pão de queijo a malý šálek černé kávy.
Jednoduché občerstvení je brazilskou verzí slepičí polévky, která zahřeje na těle i na duši.
V mlžných horách se šálek horké kávy, překapávané přes léty zašlé pláténko, dá pochopit. Ale Brazilci pijí horkou kávu i v tom největším tropickém vedru, což je předmětem údivu všech zpocených cizinců a terčem sebeironických vtipů. Ledová káva, latte a designové kavárny s těžkými kovovými espresso mašinami se v Brazílii příliš neuchytily. Přestože Brazilci kafe milují, na jeho kvalitě jim většinou moc nezáleží. Ta nejlepší kávová zrna se rovnou exportují do světa a ten zbylý průměr místní degradují v papírových kávových filtrech a po mnoha hodinách servírují z termosek.
Nedávná vlna výrazného zdražení kávy nesnížila její spotřebu, ale ještě zhoršila kvalitu výsledného černého prášku. Na trhu se objevil nápoj s příchutí kávy. Úspěch takzvaného “café fake” dokazuje, že nejde o nápoj jako takový, ale o rituál s ním spojený. Otázkou “chceš kafíčko?” vám tu nenabízí pití, ale přátelství. Je to pozvání ke stolu, ke sdílení, k vystoupení z denního shonu. Ať už si svoje cafezinho vypijete u hotelové snídaně, na návštěvě u tety nebo v kiosku na hlavním nádraží, pokaždé je to speciální chvíle. Moment, kdy se svět na chvilinku přestane točit, abychom z hrníčku neulili.





Komentáře