V roce 1565 založil portugalský důstojník Estácio de Sá na pláži pod slavnou Cukrovou homolí město s názvem São Sebastião do Rio de Janeiro.
Těžko si dnes představit dobrodružství, nadšení a obavy evropských mořeplavců, kteří v patnáctém a šestnáctém století objevovali nové světy. Snad jen budoucí astronauti zažijí něco podobného. Ať už vedeni touhou po poznání nebo vidinou ziskového obchodu, námořníci tehdy vypluli do úplného neznáma a překonáním svého strachu rozšířili mapy a encyklopedie pro nás pro všechny. Jedním z těchto odvážných byl zkušený mořeplavec Gaspar de Lemos, který se na rozkaz portugalského krále vydal zmapovat nově objevenou "Zemi Svatého kříže". Psal se 1. leden 1502, když tři lodě vpluly do zátoky Guanabara. Hluboký záliv se zdál být ústím veliké řeky a do bílého místa na mapě tak objevitelé poznamenali: Rio de Janeiro - Lednová řeka. Mnozí znalci historie nevěří, že by si Portugalci spletli mořský záliv s řekou. Přece jen, byli to mimořádně schopní a zkušení mořeplavci, členem výpravy dokonce nebyl nikdo menší než Amerigo Vespucci. Vysvětlení tak hledají v samotné portugalštině, která pravděpodobně na začátku 16. století neměla příliš podrobné zeměpisné názvosloví.
Jenže objevit a pojmenovat ještě neznamená udržet. Zanedlouho ke břehům Lednové řeky připluli Francouzi budující svou novou zámořskou říši. Opevnili se na jednom z ostrůvků v zátoce a s pomocí místních indiánů se pokusili ovládnout rodící se trh se vzácným dřevem. Portugalci se v obavách o ztrátu držav spojili s jiným indiánským etnikem a o území se vedly dlouhé boje. Až o více než půlstoletí později dosáhl portugalský velící důstojník Estácio de Sá rozhodujícího obratu a mohl tak na pláži pod slavnou Cukrovou homolí založit město s názvem São Sebastião do Rio de Janeiro.
Dnes už víme, že Země Svatého kříže není jen velký ostrov na periferii Ásie, jak se domnívali objevitelé, ale celý Nový svět. Nový kontinent. V tomto se Amerigo Vespucci opravil a zapsal tak svoje jméno navěky nejen do kronik, ale i do map. Jeho pojmenování Lednové řeky ale zůstalo u prvního dojmu. Ať už chybou úsudku nebo nepřesným názvoslovím, Portugalci vytrvali v omylu a všichni ostatní s nimi.
Ale takové už je Rio de Janeiro. Nikdy není takové, jaké se být zdá.
Na světě jsou místa, která můžete buď zbožňovat nebo nesnášet. Rio de Janeiro ale musíte milovat a nenávidět zároveň. Rozčílí k nepříčetnosti a v příštím momentě dojme k slzám. Uhrane svou nenapodobitelnou nádherou a vyděsí svou naprostou nevypočitatelností. Za bezmála pět století se z malé pevnosti stala mnohamilionová metropole se spoustou problémů, ale dechberoucí krása přírodních scenérií nezmizela. "Cidade Maravilhosa" i dál zůstává tím Úžasným městem a srdcem Brazílie.