Dia da Consciência Negra - 20. listopadu si Brazílie připomíná africkou část své duše. Oslavuje afrobrazilskou kulturu, ale i zpytuje svědomí a upozorňuje na zbývající překážky.
"Que navio é esse que chegou agora
é o navio negreiro com os escravos de Angola
aqui chegando não perderam a sua fé
criaram o samba, a capoeira e o candomblé"
Text písně zpívané při zápasech bojového umění capoeira vypráví o otrokářské lodi, která přiváží otroky z Angoly. Připomíná, že přes všechna příkoří zotročení Afričané neztratili svou víru a vytvořili sambu, capoeiru a náboženské kulty jako kandomble. Afrobrazilská kultura spojuje mlhavý odkaz dávných předků, bolestnou minulost nevolnictví a dnešní snahu o vymezení osobní identity afrických potomků v rámci současné brazilské společnosti.
Každá země má své temné kapitoly dějin, se kterými se obtížně vyrovnává po celé generace. Obrovský ekonomický a následný politický a kulturní vzestup Brazílie se odehrál jen díky nezměrné dřině zotročené pracovní síly. Bez domorodých a především afrických otroků by se nikdy nepodařilo dosáhnout takových objemů zemědělské výroby a těžby drahých kovů.
Pot a slzy otroků proměněné v bohatství přinesly Brazílii nezávislost na portugalských kolonizátorech.
Ve městech podél proslulé šestnáct set kilometrů dlouhé stezky Estrada Real je kontroverze těchto dvou stran téže mince dodnes hmatatelná.
Téma otroctví je komplexní a těžce uchopitelné, ať už se na něj podíváme z jakékoli strany. Neméně komplikované téma je to i pro potomky někdejších otroků. Jejich tmavá kůže, tělesné rysy, charakteristické vlasy a živelná povaha, nezapřou africký původ. O mnoho generací později však málokdy dokáží určit zemi svých předků přesněji. Přímé spojení s kulturou a tradicemi některého z moderních afrických národů tak není možné. Bolestná je i samotná historie, na kterou by se měli ve své identitě odkazovat. Okolnosti, za jakých se jejich předci do Brazílie dostali a status, který v ní po staletí měli. To je něco, s čím se ztotožňuje krajně obtížně.
Identita Afrobrazilců proto stojí na odkazu hrdinů, kteří proti otroctví bojovali a na specifické kultuře, kterou dokázali vytvořit.
Přestože otroci nebyli s to svrhnout celý otrokářský systém, zdaleka si nenechali líbit cokoli. Odpor a vzpoury byly častější, než by se z učebnic dějepisu mohlo zdát. Svou fyzickou sílou, odolností tváří tvář fyzickému trestu a svou hodnotou nepostradatelné pracovní síly drželi otroci své pány v mezích snesitelného. Ti nejstatečnější se pak odhodlali k útěku. Pokud byl úspěšný, sdružovali se v táborech nazývaných quilombos. Z počátečních improvizovaných úkrytů v nepřístupných divočinách se časem stala soběstačná sídla o několika tisících obyvatelích.
Nejvýraznějším symbolem odporu proti otroctví je válečník, vůdce nejslavnějšího z quilombos a hrdina afrobrazilské subkultury Zumbi dos Palmares. Výročí dne jeho dopadení a kruté exemplární smrti, 20. listopadu 1695, se v Brazílii slaví jako významný den. Dia da Consciência Negra (Black Awareness Day) je připomenutím a oslavou černošské identity a afrických kořenů. Tento den je také výzvou k boji s pokračujícím rasismem a předsudky, které z brazilské společnosti zdaleka nevymizely. Navzdory překážkám je ale každá další generace o něco blíž sebevědomé, hrdé a autentické afrobrazilské identitě.