Složená identita

O hledání vlastní cesty mezi kulturami.

Česko nedávno zažilo sportovní úspěch atletky Lurdes Manuel, Brazílii v únoru pobláznil svým olympijským triumfem Lucas Pinheiro Braathen. Spolu s euforií zdvižených národních vlajek se v obou případech vyrojili komentáře ohledně národní identity těchto mladých sportovců. Je dcera Rusky a Angolana Češka? Záleží na tom, že se v Česku narodila a žije v něm celý svůj dosavadní život? Může syn norského otce vyměnit vlajku na své sjezdařské kombinéze, protože jeho matka je Brazilka? Koho tedy vlastně reprezentují? Uprostřed vášnivých debat sportovních fanoušků se často zapomíná, jak těžká je tato otázka pro samotné aktéry. Soukromé citlivé dilema mladých lidí je vystaveno zkratce novinových titulků a necitlivým komentářům na sociálních sítích.

Zatímco vřava kolem sportovních utkání pomine, bilingvní děti ze smíšených rodin ta otázka “Čí tedy jsem?” bude provázet celý život.

Lucas Pinheiro v jednom rozhovoru popsal, že se mezinárodní sportovní prostředí stalo jeho útočištěm v úzkostném hledání identity mezi dvěma kulturami. Paradoxně právě sportovní soutěže před něj znovu a s ještě větší tíhou postavily otázku, na kterou se tak těžko odpovídá. Systém mezinárodního klání nutí vybrat si jen jednu stranu. Vybrat si mezi dvěma domovy, mezi dvěma polovinami jednoho srdce.

Narodit se do multikulturní rodiny neznamená jen mluvit více jazyky a usedat k pestřeji prostřenému stolu. Není to jen kombinace více úhlů pohledu, je to vytvoření něčeho nového, jedinečného a nesdělitelného. Do už tak složitého úsilí o nalezení sebe sama je přidán další level obtížnosti. Možnost identifikovat se s ostatními členy tlupy se snižuje a pocit nepochopení a izolace prudce narůstá. Úspěchy sportovců, umělců a vědců z takových rodin, ale ukazují jiným dětem cestu, jak svou jinakost využít pro růst vysoko nad průměr. Připomínají, že vášeň a zápal pro věc zvládnou přemostit i zdánlivě nespojitelné.

Dítěti, vyrůstajícímu v rodině, kde se míchají jazyky, zvyky i hodnoty, dá dost práce najít si svůj maják. Jak si nakonec vybuduje svou identitu, záleží na mnoha faktorech. Na konkrétních národech a jejich přístupu k jinakosti, na povaze dítěte a jeho osobní zkušenosti z reakcí okolí. A zásadní roli mají bezpochyby sami rodiče. Jakým způsobem se postaví k situaci, do které své potomky přivedli a kterou často sami nezažili. Můj syn dostal ze školy za domácí úkol nakreslit, v čem je jiný než ostatní. Rozhodl se, že vedle svého autoportrétu namaluje českou a brazilskou vlajku. Sledovala jsem ho, jak kreslí a po prvních tazích tužkou ho zastavila a podávala mu gumu. Obrysy neodpovídaly ani jedné z vlajek. Syn se na mě rozzlobil a se slzami na krajíčku mi vyčetl: “Ty to nechápeš!” Nekreslil českou a brazilskou vlajku, maloval českobrazilskou. Oba motivy na jednom praporu. Všechny ty barvy v jednom obdélníčku. Nechápu, synku, ale budu se snažit!

#identita #zivotvzahranici #bilingvismus #multikulti #expatlife #cesivcizine #brazilie