Je život ve dvou zemích zároveň poloviční nebo dvojnásobný?
Každý začátek je těžký a o počátcích života v zahraničí to platí obzvlášť. Ale pokud je člověk v nové zemi spokojený, může jednoho dne s překvapením zjistit, že už nejezdí z ciziny domů. Místo toho se přesouvá se z jednoho domova do druhého.
Má najednou domovy dva, oba má rád a oba mu chybí.
Život se pak už nikdy neobejde bez stýskání. Během dní v zemi, kde žije, touží po svém rodišti. A hned, co do něj dorazí, těší se zase zpátky.
V obou světech má svá milovaná místa, věci a osoby. Toho, co mu dělá radost, tak má v životě dvojnásob. Rozkvetlé louky i hustou džungli, pivoňky i orchideje, sýkorky i papoušky, hovězí na smetaně i s černými fazolemi, sladké třešně i šťavnaté ananasy.
Žít současně ve dvou světech má přirozeně i svou odvrácenou stranu. Dřív nebo později se dostaví neodbytný pocit, že člověk tak docela nepatří ani do jednoho z nich. V obou světech se stane cizincem. V nové zemi se nikdy docela nevcítí do mentality lidí, kteří zde vyrůstali. Pořád kolem sebe slyší: “to nemůžeš pochopit, ty nejsi odsud”. Zároveň se časem vzdálí i realitě své domoviny a tak při každé návštěvě poslouchá: “to nemůžeš pochopit, ty tu nežiješ.”
Touha se zařadit, patřit do jednoho konkrétního lidského společenství, je základní potřebou člověka.
Jaké společenství je pro nás to nejdůležitější, určují dějiny. My Evropané jsme krvavou historií spojili svou identitu s národem. Přes všechno zlé, co nacionalismus Evropě způsobil, přinesl na Starý kontinent stabilní uspořádání. Jeden národ, jeden stát, jeden jazyk. Je to jasné, jednoznačné, bez kompromisů. Snad proto tolik trpíme, když z této jednoduché rovnice vypadneme. Patřím ještě k národu, když nežiji ve státě? Patří k němu mé děti, když mluví jiným jazykem?
Úlevu od evropské mantry národa může přinést pohled z jiných koutů světa. Například, kdo je to Brazilec? Původní domorodý obyvatel území? Ten je příslušníkem kmene Guarani nebo Ianomâmi. Potomek přistěhovalců z Evropy? Ten o sobě hrdě prohlašuje, že je z Portugalska nebo Německa. Nebo dokonce potomek otroků? Ten je původem z Afriky, odkud přesně, ale neví. Všichni tito lidé jsou Brazilci. Ve své zemi se narodili a ve většině případů ji za celý svůj život nikdy neopustí. A přesto jsou v ní cizinci. Miliony lidí po celém světě se nikdy nikam nestěhovaly a přesto se jejich vnímaná příslušnost neshoduje s okolím, ve kterém žijí.
Identita je pojem široký a plastický. Pokud se oprostíme od zažitých představ a předsudků, můžeme své já modelovat bez šablon. Nový pohled na domov může zmírnit pocit vykořeněnosti a pomoci zaměřit se na výhody, které nám život ve dvou světech přináší. A právě poznání, že vlastní identita je mnohotvárná, je jedním z těchto přínosů.