Postoj Brazilců k dětem, zejména těm maličkým, hlučným a nekontrolovatelným, je z českého pohledu velkým kulturním šokem.
Dvanáctého října se v Brazílii slaví Den dětí. V oslavách našich nejmenších se Brazilci nepřiklonili ani k Mezinárodnímu dni dětí, jak ho slavíme my, ani ke Světovému dni dětí OSN, který připadá na 20. listopadu. Naopak to byli oni, kdo cestu ke speciálnímu dětskému dni prošlapávali jako jedni z prvních. Den dětí tu ustanovili zákonem už v roce 1924. Volba dne padla na 12. říjen, den, kdy Kryštof Kolumbus objevil americký kontinent. Nový mladý svět. Tento den se zároveň slaví svátek Panny Marie z Aparecidy, patronky Brazílie. Oficiálně je tak v celé zemi volný den, ovšem nákupní centra jsou plná lidí, her a dětského výskání. Přestože zájmy obchodníků jsou cítit na každém kroku, místním obyvatelům nejde upřít opravdovou náklonnost k dětem.
Brazilci jdou v tomto směru daleko za pochopení a toleranci. Plačící miminko u nich nevzbuzuje otrávené pohledy ani trpitelskou blahosklonnost, ale upřímnou lítost. Buď se rovnou pustí do chlácholení děťátka nebo alespoň vyjádří podporu a soustrast zoufalé mamince.
Malé děti jsou v Brazílii zbožňované. Kdekoli se objeví batole, je okamžitě středem pozornosti.
Lidé se něj usmívají, mávají mu, bezprostředně se s ním pouštějí do "rozhovoru". Parta teenagerů se vrátí ke svému fotbalovému mači, až se procházejícímu klučinovi podaří překonat stud a kopnout jim zpět zakutálený míč. Mladá studentka v autobuse nabídne pokukujícímu dítěti sušenku. A hlídkující, po zuby ozbrojený, policista nabídne malému zvědavci rovnou svou náruč.
Děti rostou obklopené vlídností a k laskavosti jsou také vychovávány. Rodiče je povzbuzují, aby vyzvaly další děti ke společné hře, aby nabídly druhým své hračky a rozdělily se o svou svačinku. Děti dostávají a očekávají dotek a pohlazení nejen od svých nejbližších příbuzných. V dnešním izolovaném, přetechnizovaném světě, jsou maličcí Brazilci vystaveni hřejivé lidskosti a téměř zapomenuté víře v dobro v člověku. Batolátku je nabídnuta hra, jídlo, fyzický kontakt. Jeho potřebám nevychází vstříc jen úzká rodina, ale všichni lidé, které kolem sebe vidí. Od prvních dní na světě je mu prokazováno přijetí do společnosti, je v ní vítáno a může se cítit její součástí.
Samozřejmě, postupem času začne sytě růžový svět postupně blednout a dítě se i tady setká s mnohem méně ohleduplným přístupem. Je ale lepší nést si s sebou do života oprýskaný obrázek dobrého světa, než se po zbytek dní snažit vylepšit špatný první dojem nevraživosti a nepochopení.